1.7
Soudem vydaný zákaz jednání podle napadeného rozhodnutí shromáždění
Mgr. Adriana Kvítková, Mgr. Alexandra Kalandarišvili
Návrh na zákaz jednání podle § 1209 odst. 1 NOZ je návrhem na vydání rozhodnutí majícího povahu dočasného i předběžného opatření, odlišného od rozhodnutí dle § 74 a násl. OSŘ. Rozhodnutí o tomto návrhu je procesním rozhodnutím, kterým lze návrhu vyhovět jen tehdy, splňuje-li (návrh ve věci samé) předpoklady meritorního rozhodnutí (návrh byl podán ve stanovené lhůtě přehlasovaným vlastníkem, který má proto důležitý důvod) a jsou-li v něm tvrzeny okolnosti vedoucí k bezodkladnému rozhodnutí o zákazu jednání podle napadeného rozhodnutí, tedy okolnosti, v nichž by bylo možno spatřovat újmu navrhovatele, nedošlo-li by k nařízení zákazu jednání předtím, než bude rozhodnuto ve věci samé.
NahoruKomentář usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2016 sp. zn. 8 Cmo 252/2016
V souladu s ust. § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen "NOZ"), platí, že je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl. V rámci toho může přehlasovaný vlastník též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Zákaz jednání podle napadeného rozhodnutí vydaný soudem přitom není automaticky aplikován, ale soud vždy podle konkrétních okolností případu uváží, zda je namístě zastavit uvedení konkrétního rozhodnutí shromáždění v život ještě předtím, než rozhodne o jeho platnosti či neplatnosti. Toto rozhodnutí soudu, kterým dočasně zakáže společenství vlastníků jednat podle přijatého rozhodnutí má povahu dočasného i předběžného opatření s tím, že se toto opatření liší od klasického předběžného opatření vydávaného dle ust. § 74 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (OSŘ), v tom, že návrh ve věci samé musí být podán ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí shromáždění dozvěděl nebo dozvědět mohl, a musí zde být dán důležitý důvod. Zároveň však platí, že návrh na zákaz jednat podle rozhodnutí shromáždění musí být podložen tvrzeními, která vysvětlují, proč je třeba, aby byl tento zákaz soudem vydán, a jaká újma může vzniknout, pokud bude podle rozhodnutí shromáždění jednáno předtím, než soud rozhodne ve věci samé, tj. zda rozhodnutí shromáždění ponechá v platnosti nebo ne.
NahoruText Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2016 sp. zn. 8 Cmo 252/2016
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Jana Zavrtálka v právní věci navrhovatelek a) EVA WESSIK a.s., se sídlem Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00 Brno - Královo Pole, IČ 29207169 a b) PhDr. Evy Svobodové, MBA, LL.M., nar. 31. 5. 1967, bytem Jungmannova 820/22, PSČ 612 00 Brno, obě zast. JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem Orlí 492/18, PSČ 602 00 Brno, za účasti Společenství vlastníků NOVE SEMILASO, se sídlem Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00 Brno - Královo Pole, IČ 29250307, zast. Mgr. Martinem Charvátem, advokátem, se sídlem Krkoškova 728/2, PSČ 613 00 Brno - Černá Pole, o návrhu dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ), k odvolání navrhovatelek a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 50Cm 187/2015-152 ze dne 15. 6. 2016,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že návrhu ze dne 3. 9. 2015 dle § 1209 odst. 1 OZ, aby soud zakázal účastníku řízení do pravomocného rozhodnutí ve věci samé jednat dle napadených usnesení shromáždění účastníka řízení ze dne 9. 6. 2015, se nevyhovuje. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že po posouzení, zda se důležitý důvod dle § 1209 odst. 1 OZ vztahuje ke každému z dotčených rozhodnutí, dospěl k závěru, že z tvrzení navrhovatelek tato skutečnost jednoznačně nevyplývá. Tímto dle názoru soudu nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí, kterým by soud dočasně zakázal jednat dle napadených rozhodnutí.
Navrhovatelky a) a b) proti shora uvedenému usnesení podaly odvolání, ve kterém na úvod zrekapitulovaly průběh řízení a odkázaly na závěr odvolacího soudu v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Napadené usnesení považují za zcela neurčité a nepřezkoumatelné (poukazují na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3161/13), pokud soud odůvodnil výrok pouze konstatováním, že z tvrzení navrhovatelek jednoznačně nevyplývá skutečnost, že se důležitý důvod vztahuje ke každému z dotčených rozhodnutí. Z takto uvedeného není proto zřejmé, jaká tvrzení soud v tomto směru hodnotil a z jakého důvodu je považuje za nedostatečné. Navrhovatelky mají za to, že důležitost podání návrhu ve věci vyplývá z celého jeho obsahu, zejména napadené rozhodnutí shromáždění účastníka o změně jeho stanov zásadně mění řadu práv a povinností členů účastníka, významně mění počet hlasů nutných pro přijetí rozhodnutí o zásadních otázkách na shromáždění účastníka (zejména na újmu navrhovatelky a/), dále pak napadené rozhodnutí shromáždění účastníka o změně prohlášení vlastníka stavby se přímo dotýká vlastnického práva navrhovatelek, neboť mění výčet společných částí předmětné stavby spojených s jejím vlastnictvím a napadenými rozhodnutími shromáždění účastníka došlo k uplatnění neexistující pohledávky účastníka za navrhovatelkou b) a k neoprávněnému omezení práva navrhovatelky b) užívat prostor ve 3. PP předmětné stavby. Navrhovatelky dále poukázaly na judikaturu vztahující se k § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytu (dále jen ZVB), dle které se důležitou záležitostí rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. S ohledem na takto uvedené navrhovaly, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, event. aby bylo jejich návrhu zcela vyhověno.
Účastník se k podanému odvolání vyjádřil tak, že jej považuje za nedůvodné. Zdůraznil, že ke změně stanov nedošlo, že k vymožení částky 35.000,- Kč vůči navrhovatelce b) nečiní žádné kroky a že parkovací místa jsou navrhovatelce a) k dispozici i nadále. Mimo to uvedl, že v mezidobí další shromáždění přijalo usnesení s podobným obsahem, které však žalobou na neplatnost napadeno již nebylo.
Odvolací soud poté, co dovodil, že přípustné odvolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami a obsahuje náležitosti stanovené v ust. § 205 odst. 1 OSŘ, a odvolací důvody dle § 205 odst. 2 OSŘ, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 1209 odst. 1 OZ je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.
Protože napadené usnesení je rozhodnutím nikoliv ve věci samé, postupoval odvolací soud dle ust. § 212a odst. 6 OSŘ a přezkoumal napadené usnesení z pohledu tvrzených odvolacích důvodů ve vztahu k tomu, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.
Odvolací soud na úvod odkazuje na své předchozí rozhodnutí v této věci č. j. 8Cmo 65/2016-144 ze dne 10. 5. 2016 a zdůrazňuje svůj závěr, že § 1209 odst. 1 OZ obsahuje předpoklady, za jejichž naplnění se lze návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek věcně zabývat a posuzovat platnost těchto rozhodnutí. Naplnění těchto předpokladů pak musí být dáno i pro rozhodnutí o dočasném zákazu jednat podle napadených rozhodnutí (majícího povahu předběžného opatření), neboť záměrem této úpravy jistě nebylo zakázat společenství vlastníků jednotek jednat i podle rozhodnutí tímto společenstvím přijatých, která věcně přezkoumávána soudem být nemohou. Proto v rozhodnutí o návrhu, podle něhož má být společenství vlastníků jednotek dočasně zakázáno jednat podle usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek napadeného návrhem na určení neplatnosti, se musí soud v odůvodněnívypořádat především s tím, zda návrh byl podán v zákonné tříměsíční lhůtě, zda byl podán přehlasovaným vlastníkem (popř. zda v případě každého z více napadených usnesení byl každý z navrhovatelů přehlasovaným vlastníkem) a zda se důležitý důvod vztahuje ke každému z dotčených rozhodnutí. Současně zde odvolací soud (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) vysvětlil, že nárokem na (meritorní) rozhodnutí dle § 1209 OZ je pouze požadavek na určení (vyslovení) neplatnosti usnesení (rozhodnutí) přijatého shromážděním společenství vlastníků jednotek.
K výkladu pojmu "důležitý důvod" dle § 1209 odst. 1…
