Input:

Spoluvlastnictví

13.5.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.4
Spoluvlastnictví

JUDr. Pavla Schödelbauerová

Ustanovení o podílovém spoluvlastnictví upravují situaci, kdy vlastnické právo (nebo jiné věcné právo) k věci náleží alespoň dvěma osobám, přičemž je nerozhodné, zda jde o osoby fyzické či právnické.

Právo k věci je děleno mezi vícero subjektů, aniž by došlo k dělení věci samotné. Jde o dělení ideální - žádnému ze spoluvlastníků nenáleží výhradní právo k žádné konkrétní části věci. Uvedené nevylučuje to, aby stejným spoluvlastníkům náleželo spoluvlastnické právo k více věcem ve stejných či různých podílech. Spoluvlastnický podíl k věci pak může být i součástí společného jmění manželů.

Od podílového spoluvlastnictví nutno odlišovat společné jmění manželů (viz § 708 a násl. NOZ) a bytové spoluvlastnictví (viz § 1158 a násl.). Podle odkazovacího ustanovení § 712 se však i tam, kde není zvláštní úprava společného jmění manželů a nelze použít úpravu NOZ o společnosti, použijí ustanovení o spoluvlastnictví.

Zvláštní úprava přídatného spoluvlastnictví (viz § 1223 až 1235 NOZ) upravuje zejména tzv. osadnické vztahy, které typicky vznikají v zahrádkářských a chatových koloniích (společné cesty, vodovody apod.).

Vznik spoluvlastnictví

Podílové spoluvlastnictví vzniká na základě stejných právních skutečností jako vlastnické právo individuální, tedy jak originárním způsobem (tj. např. řádným vydržením - § 1089), tak odvozeně (např. děděním - § 1475 a násl.). V úvahu přichází nabytí na základě smlouvy či jiné právní skutečnosti i nabytí na základě soudního rozhodnutí.

Předmět spoluvlastnictví

Předmětem spoluvlastnického práva mohou být věci hmotné, věci nehmotné (patenty, licence, autorská práva) i jiná práva věcná (držba, služebnost apod.). Ustanovení § 1236 a násl. obsahuje stručnou úpravu společenství jmění. Samostatnou úpravou se řídí právo zástavní (např. vespolné zástavní právo - § 1345) a výkon zástavního práva při více věřitelích (§ 1371 a násl.).

Postavení spoluvlastníka

Každý ze spoluvlastníků má právo, s omezením vyplývajícím z jeho spoluvlastnického podílu, společnou věc držet, užívat a jinak s ní nakládat, má právo na její plody a užitky a má i právo věc (se souhlasem ostatních spoluvlastníků a v mezích daných jinými právními předpisy) zničit.

Vzájemný vztah spoluvlastníků je určen prostřednictvím spoluvlastnického podílu, který vyjadřuje jejich míru účasti ve společném vlastnickém vztahu a je vyjádřen jako podíl ideální, jak vyplývá z ustanovení § 1116 a 1117.

Ochrana spoluvlastníka

V případě, že je v rozporu se zákonem zasahováno do jeho právního postavení, je každý ze spoluvlastníků oprávněn domáhat se samostatně ochrany svého práva u soudu či u jiného, zákonem povolaného orgánu ochrany, a to jak proti jiným spoluvlastníkům, tak proti třetím osobám. Spoluvlastnictví požívá, stejně jako vlastnictví, ústavní ochrany, která je odvozována z čl. 11 odst. 3 Listiny.

Vztah spoluvlastníka k věci

Jednají-li spoluvlastníci v jednomyslné shodě, pak se vzhledem k věci jako k celku považují za jedinou osobu. Shodují-li se spoluvlastníci, mají právo dispozice s celou věcí a považují se za výlučného vlastníka věci. V tomto případě spoluvlastníci nakládají se společnou věcí s tím, že účinky postihují věc jako celek.

Pokud se však spoluvlastníci neshodují, nesmí spoluvlastník s věcí samostatně nakládat. Právní dispozice se společnou věcí totiž činí v souladu § 1127 všichni spoluvlastníci. To se netýká běžné správy společné věci.

Procesním odrazem tohoto ustanovení je, že v řízeních, která se týkají celé věci náležející do spoluvlastnictví, budou aktivně či pasivně legitimováni všichni spoluvlastníci.

Rozsah spoluvlastnického práva

V případě spoluvlastnictví dochází k dělbě práva k věci, nikoliv k dělbě věci samotné. Každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Toto právo spoluvlastníka ale není neomezené, jako je tomu u vlastníka výlučného. Spoluvlastníku nenáleží plné panství nad věcí; v nakládání s věcí náležející do spoluvlastnictví je omezen právy ostatních spoluvlastníků.

Předkupní právo

K zákonným omezením spoluvlastníků se řadí předkupní právo, uvedené v § 1124. Bylo-li totiž spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, pak v případě, pokud některý ze spoluvlastníků převádí svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý z nich převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva (např. § 1254). Omezení dispozice s podílem může také vyplývat ze smlouvy, ze zákona nebo z úředního rozhodnutí.

Předkupní právo platí i pro případy, kdy spoluvlastník zamýšlí spoluvlastnický podíl převést bezúplatně (např. darováním). V tomto případě mají spoluvlastníci jako oprávnění z předkupního práva - předkupníci - právo nikoliv na bezplatné nabytí spoluvlastnického podílu, nýbrž právo vykoupit podíl za obvyklou cenu.

Obvyklé vyúčtování

Každý spoluvlastník má právo vědět, jakým způsobem bylo s věcí náležející do spoluvlastnictví nakládáno, jaké plody a užitky věc ve spoluvlastnictví poskytla, jaké náklady byly či musely být na věc vynaloženy z důvodu jejího zachování, oprav, udržování, placení daní a poplatků apod. Ustanovení proto zakládá právo spoluvlastníka na vyúčtování.

Vyúčtování provádí buď pověřený spoluvlastník, nebo ustanovený správce (§ 1135), který má postavení příkazníka a v tomto postavení i povinnost správu společné věci vyúčtovat. Není vyloučeno, aby si v případě, pokud se správy společné věci účastní všichni společníci, poskytli navzájem vyúčtování v tom rozsahu, v jakém se na správě společné věci podíleli.

Spoluvlastník je povinen nést poměrnou část vynaložených nákladů, která odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu, není-li jiné dohody mezi spoluvlastníky.

Dojde-li k uplynutí doby