Dotaz:
V našem SVJ se z hlediska možnosti přítomnosti cizích osob na schůzích shromáždění důsledně řídíme nálezem nejvyššího soudu ČR z roku 2012 v tom smyslu, že samotná účast není právním úkonem, tudíž ji nelze akceptovat dle obecně udělovaných plných mocí, pokud takovouto možnost nezaloží stanovy. Naše stanovy za zcela zřejmých podmínek umožňují, aby vlastník jednotky zmocnil jiného člena (zcela výjimečně i nečlena, avšak s předchozím souhlasem statutárního orgánu), aby jej zastupoval na té které schůzi shromáždění. Nedávno jsme se ovšem setkali se situací, kdy jeden z vlastníků tvrdí, že když plnou moc udělí svému právnímu zástupci (tedy advokátovi), je tento oprávněn účastnit se s ním schůze shromáždění vždy, i když se de facto jedná o nečlena společenství.
Prosím – jak to tedy je? Vlastník jednotky si skutečně může s sebou na schůzi shromáždění kdykoli a bez ohledu na podmínky účasti cizích osob daných stanovami přivést svého advokáta (nebo třeba účetního auditora), tedy nečlena SVJ, jemuž udělí plnou moc? Pochopili bychom to, kdyby se jednalo třeba o nějaký soudní spor, kdy SVJ podalo žalobu nebo člen SVJ podal žalobu, a v rámci jeho řešení se člen SVJ rozhodnul přenechat své zastoupení na základě plné moci advokátovi. Avšak za normálních okolností nám připadá vynucené tolerování právního zástupce člena SVJ v postavení přítomné cizí osoby v průběhu řádné schůze shromáždění za porušení judikatury nejvyššího soudu ČR a na ni navazujících účinných stanov SVJ. A podobně – v případě nahlížení do účetních dokladů a jiných listin v držení právnické osoby Společenství vlastníků připouštějí stanovy SVJ přítomnost jiné osoby, než-li žádající - nahlížející, výhradně v postavení (dalšího-jiného) člena SVJ. Tedy může člen SVJ tvrdit, že udělil plnou moc v rámci nahlížení třeba právnímu zástupci, účetnímu auditorovi apod., tedy osobě, která není členem společenství, a tato osoba může být nahlížení přítomna, i když to stanovy nepřipouštějí?
Odpověď:
I. K problematice zastupování člena SVJ (vlastníka jednotky) na shromáždění, jako nejvyšším orgánu SVJ
1. Tato problematika není výslovně upravována v ustanoveních občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) o bytovém spoluvlastnictví, v němž je zahrnuta také právní úprava společenství vlastníků jednotek (SVJ). Přitom je tato záležitost předmětem častých diskusí v odborné veřejnosti a v prostředí SVJ (s nikoliv sjednocenými názory) již od doby vydání judikátu v r. 2012 (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3399/2010, ze dne 23. 5. 2012), vydaného ještě v době účinnosti předchozí právní úpravy vlastnictví bytů v zákoně o vlastnictví bytů (ZoVB).
– Stranou zde ponecháváme povinnost spoluvlastníků jednotky nebo manželů majících jednotku ve společném jmění (jako společných členů SVJ) zmocnit pro výkon práv spoluvlastníků vůči SVJ (zahrnujících také právo účastnit se a hlasovat na shromáždění) „společného zástupce“ podle § 1185 odst. 2 NOZ, u něhož se převážně podle současné právní úpravy dovozuje, že tímto společným zástupcem nemusí být jeden ze spoluvlastníků jednotky, resp. jeden z manželů majících jednotku ve společném jmění, nýbrž i jiná osoba, tedy i osoba, která není členem SVJ.
Přitom i nadále po rekodifikaci soukromého práva trvá v záležitosti zastupování člena SVJ na jednání a rozhodování shromáždění rozdílný legislativní přístup oproti právní úpravě v zákoně o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - „ZOK“), obdobně, jako tomu bylo před 1.1. 2014 za účinnosti obchodního zákoníku a přechozího zákona o vlastnictví bytů.)
V ZOK jsou totiž (podobně jako tomu bylo v obchodním zákoníku) zařazena výslovná ustanovení o zastupování společníků akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a dále členů družstva na zasedání nejvyššího orgánu těchto obchodních korporací. Podle výslovného ustanovení v § 168 odst. 1 ZOK v případě společnosti s ručením omezeným a podle výslovného ustanovení v § 399 ZOK v případě akciové společnosti, společník (v případě akciové společnosti akcionář) se zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení. Současně se předepisuje písemná forma plné moci k zastupování společníka (akcionáře) na valné hromadě a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné (konkrétní) valné hromadě nebo na více valných hromadách (např. do odvolání udělené plné moci k zastupování na valné hromadě). Obdobně v případě družstva se podle výslovného ustanovení v § 635 odst. 2 ZOK člen družstva zúčastňuje členské schůze osobně nebo v zastoupení; současně se předepisuje písemná forma plné moci k zastupování člena družstva na členské schůzi a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné, nebo na více členských schůzích. Oproti zastoupení společníka společnosti s ručením omezeným nebo akcionáře akciové společnosti na valné hromadě, se v případě družstva současně výslovně stanoví v § 635 odst. 2 ZOK omezení, podle něhož tentýž zmocněnec (zástupce) nesmí na jednání členské schůze zastupovat více než jednu třetinu z celkového počtu všech členů družstva, jinak by platilo, že takový zmocněnec nemá (při překročení tohoto limitu) udělenu žádnou plnou moc (takže by nemohl na jednání členské schůze družstva žádného člena družstva zastupovat).
Přitom společenská smlouva nebo stanovy uvedených obchodních korporací jsou ustanoveními ZOK v této záležitosti vázány, takže společník (akcionář) či člen má právo – při splnění požadavků výslovně v ZOK stanovených -nechat se na jednání a rozhodování nejvyššího orgánu těchto obchodních korporací zastoupit, aniž by to bylo výslovně uvedeno ve společenské smlouvě či ve stanovách. Společenská smlouva nebo stanovy nemohou toto právo společníka či člena vyloučit nebo omezit, či jinak upravit.
Naproti tomu ohledně možností či podmínek zastoupení člena SVJ na jednání a rozhodování shromáždění, jako nejvyšším orgánu SVJ, není v NOZ žádné výslovné ustanovení.
2. Z uvedených hledisek a z konstatování, že základní pojetí právní úpravy smluvního zastoupení (§ 441 - § 449 NOZ) vychází z předchozí právní úpravy v obč. zák., s drobnými věcnými, jazykovými a systematickými změnami (a také se změnou označení tohoto typu zastoupení , kdy nově je toto zastoupení pod marginální rubrikou „Smluvní zastoupení“, zatímco předchozí obč. zák. hovořil o „zastoupení na základě plné moci“- viz důvodová zpráva k těmto ustanovením NOZ)-
- je patrné že po 1.1. 2014 nejde v předmětné záležitosti (tedy v otázce možnosti zastoupení člena SVJ na jednání a rozhodování shromáždění v SVJ) o takovou změnu právního prostředí, , která by opodstatňovala závěry o nepoužitelnosti uvedeného rozhodnutí NS z r. 2012 po dni nabytí účinnosti NOZ , tedy po 1.1. 2014. ).
Poznámka: Při tomto konstatování však není a nemůže být účelem tohoto textu posuzovat samotnou právně teoretickou rovinu závěrů, z nichž rozhodnutí NS z r. 2012 vycházelo, kdy Nejvyšší soud oddělil oprávnění účastnit se shromáždění (což nepovažuje za právní úkon – podle současné terminologie „právní jednání“) od oprávnění hlasovat na shromáždění, jímž je projevována vůle této právnické osoby, a jde o právní úkon (podle současné terminologie o „právní jednání“). To je záležitost, která by mohla být posuzována z věcného hlediska v případě meritorního rozhodování NS v této záležitosti po r. 2014 (případně by mohla reagovat legislativa při příležitosti novelizace ustanovení NOZ o bytovém spoluvlastnictví).
Současně lze na tomto místě ponechat stranou některé současné názory (směřované k východisku, z něhož vychází uvedené rozhodnutí NS z r. 2012, tj. k oddělení účasti na shromáždění a samotného hlasování na shromáždění), poukazující na dikci NOZ v případě právní úpravy smluvního zastoupení (§ 441 - § 449 NOZ), kde se již podle těchto názorů nehovoří o zastoupení při právním jednání, na rozdíl od předchozí úpravy v obč. zák.- K tomu jen naše poznámka: V tomto směru právní úprava zastoupení podle všeobecných ustanovení o zastoupení (§ 436 - § 440 NOZ), a stejně tak navazující právní úprava o smluvním zastoupení (§ 441 - § 449 NOZ), spočívá na shodné podstatě zastoupení, kdy při zastoupení činí právní jednání v zájmu zastoupeného vůči třetím osobám zástupce (při smluvním zastoupení pod označením „zmocnitel“ a „zmocněnec“)- takže se nelze ztotožnit s uvedenými názory..
3. Je skutečností, že po dni nabytí účinnosti NOZ (tedy po 1.1. 2014) nadále pokračovaly a pokračují diskuse v záležitosti možnosti zastoupení člena SVJ na jednání a rozhodování shromáždění, jako nejvyšším orgánu SVJ, rozšířené ještě o téma, zda je uvedený judikát z r. 2012 použitelný také po dni nabytí účinnosti NOZ, přičemž názory a stanoviska nelze považovat za sjednocená. Lze také zaznamenat, že ani v rozhodování soudů nejsou vždy sjednocena stanoviska ohledně použití uvedeného judikátu po dni nabytí účinnosti NOZ, byť nemáme k dispozici judikát Nejvyššího soudu (dále též jen „NS), který by meritorně ohledně použitelnosti judikátu NS z r. 2012 v současné době rozhodl.
Některé názory v současné komentářové…
